Černá noc zahalená v mlžném oparu.
Tma všudy přítomná –
temnota Sluníčko naše temné ta i ona.
Ticho?
Kéž by… kurva
Desítky neutichajících hlasů můj, její, jeho, a další.
a v temnotě stovky očí známe, či už dávno zapomenuté
jejích? jiných?
na mě hledících.
Mrkají a hýbou se,
chodí, skáčou, skotačí
Jak vypadají?
jako živé stíny ve stínech,
když rozsvítíš, nevidíš je.
Ale přesto tam jsou.
A strop, jako nezastavitelná televize přehrávající tvary
možná i příběhy, už nevím
možná i příběhy, už nevím