V ložnici je tma.
Chvilku trvá, než si jeho oči přivyknou.
Usmívá se,
jeho láska tu leží nahá
a nepřikrytá,
asi čeká na sladká vyznání rtů,
doteky dlaní,
milování.
Smyslně roztažené nohy lákají
k lásky hrám.
Omyl však –
dnes se žádné milování nekoná.
Jen smrt, která jako ozvěna
přichází, jako křik který vydává.
V ruce drží nůž, který přikládá
Na krk ženy, kterou (na)vždy miloval.
Cítí vůni jejího těla,
prsty hladí hebkou kůži.
Jistě by to takhle chtěla,
naposledy, než v pytli na kousky skončila.