svíčky ve stínech jemně si kreslí
to co si člověk jen potichu myslí
lehce ti lemují křivky nahého těla
toho co možná dát bys mi chtěla
hladit ho něžně a pevně obejmout
starosti z něj aspoň na chvíli odejmout
slyšet v tom tichu dech lehce vzrušený
vnímat srdce tvého rychlé bušení
dvě nahá těla propojená
zároveň pod vodou potopená
a jejich duše rozkoší rozpolcené
jsou si již navždy odsouzené