ÚSMĚV
Oči nemohu spustit z Tebe …
Když zeptáš se mě –
neodpovím…
Proč v Tvém vlídném pohledu vidím
klid letního nebe…
Nenápadné úsměvy,
pár slov, vět…
Nic, co by už neznal Svět,
a přec je to dnešní, nové…
Co myslíš si Ty o mě?
Snad, že přijít měl jsem v jiné době…
Ale – co na tom vlastně záleží,
vždyť naše cesty se náhodně zkřížily
a budoucnost náhodě náleží…
Oči naše se ještě párkrát setkají
když míjet se budeme
v chodbách času,
v nichž oči Tvé plné jasu
pohltí zvolna šeď všedních dnů,
a noci beze snů…
Jediné, co zbude mi po Tobě
je úsměv…
Nebudu si jej pamatovat,
však budu vědět,
že zářil, hřál a hladil
v jedné osobě…