Ne že bych chtěl, já musel


Začínám v to věřit
A žalu propadám
Pod rouškou noci
Láhev rumu ke rtům pokládám…
A najednou se budím
Na nemocničním křesle
Ležím
Páskou uvězněn
Roubíkem v ústech jsem utišen

Bolest nohou
Které už vlastně ani celé nemám
Rudé stěny
Od krve
Která z mého těla stříká
***
stéka dolů
topím se v ní
topím se v zatracení
v rudém nebi
***
A pak se znovu k vědomí dostávám
A ta spoušť koulem – ještě neskončila
Jsem uvězněn
Jsem mučen
A náramně si to užívám
Když se v agónii a nepopsatelných křečích zmítám
A pak už jenom vidím rozmazanou tvář
S rouškou přes svá ústa
Rukama si v mém břiše hrál
Poslední co jsem viděl byly střeva

Které si kolem krku jako novou šálu motal
Utichl jsem
Když se smíchem
Odcházel

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *