Upozornění
né vše je pravda
né vše je pravda
teda vlastně nic
holé slova
holé slova
Nikdy bych Ti to nebyl schopen říct!
Ty jsi ze mě udělala to co teď jsem
Mnohokrát ti děkuji teď se už kliď bokem
Nechci tě už nikdy víc vidět
Naháníš mi husí kůži
Nezvládám dál poslouchat
Všechno to jsou jen hnusný lži
Vzbudila jsi mou nenávist
– snad už jsi šťastná
Slzy mi už netečou
Nemarním je pro bestii
Už se to nedá napravit
vidím co děláš
Prodejná jako každá druhá
Nač se vlastně snažím
Nechci v těch lžích pokračovat
“Lásko” jdu se zbalit
Jdu pryč – nečekej že mě spatříš
Nemám o tebe zájem
Zničila jsi pouto naše
Teď ti říkám “Zbohem!”
Nechci to kazit, ale někde to napsat musím . .
Tak prý v tom máš jen zmatek. Jo, tak jsi to udělala, pochopil jsem. Tak jsi mu to psala, pochopil jsem, avšak stěží. Ale když mi už napíšeš to co mi napíšeš a stejně – Hovno. Jako by nic, jde vidět, že nejsi nic. Zmatek je něco jiného, než to že budeš psát dvou lidem Lásko a to jak je miluješ. Já to s tebou myslel dobře, a ty jsi to takhle posrala! Všechno si to skazila, tak snad sis toho vědoma, snad si šťastná! Napiš až si to uvědomíš, napiš až budeš chtít další šanci, ale můžu to zkrátit. Raději už nepiš! Nemám ti co říct, zklamala jsi mě, to nelze odpustit. Úplně vidím, jak jsi bezcitná, že ti je jedno, že jsi mi chtěla lhát. Co jsi skara myslela? Že se vrátíš a budeš dělat jakoby nic? Že na něj zapomeneš a budeš zase jen se mnou? Nebo jsi snad chtěla mít nás oba? Opravdu nevím co se ti v té hlavě honí, ale věř, že to není ani trochu normální. Nechci se dělit, to tě raději opustím! A ty? Nebudeš mít mě a vlastně ani jeho. Nezbyte ti nic, budeš sama. Ale tak to asi vlastně chceš. Už jsi mi ukradená, už jen čekám, co mi k tomu sama řekneš. Čekám, jak budeš lhát mi do očí. Budu se smát – JO! vysměju se ti do očí! Můžeš si teď o mě myslet že jsem bůh ví co, jakej zmrd. Ale co si potom ty ? Když si toho, co mezi námi je – teda bylo – nevážíš ? Ano, možná jsem srab, že to tu píšu. Stejně si to nepředčteš. Jsem v klidu. Počkám si na to, jak budeš sama reagovat. Čekej velkou ztrátu. Já už se s ní srovnal, už mě to nebaví. Jsem šťastný tak jak jsem, a už mi ani nevadí, že to bude dále bez tebe. Ztracené měsíce. Stracené to, tam to – ty víš. Rány na srdci, ty se nehojí. Ale raději s němi v samotě, než-li nadále s tebou, v té zkurvené lži.