Vzpomínám si na ten den přesně
stál jsem tam a čekal.
čekal jsem na neznámé
s překvapením sem obstál.
Už jen při prvním pohledu
bylo to jasné
bude to “krásné”
říkal jsme si v hlavě.
Pozdrav a krásný den.
Rozloučení a pak čekat jen
na každý další den.
Většinou na večer.
Věřil jsem v hvězdy,
že pomůžou mi zajistit
čistou mysl a noty pián
krasu světla, lesk a září
Proč to musí býz jen vzpomínka,
strach a zhouba
má domněnka – slepá naděje
Tvářím se tak vesele
a přitom se to dá srovnat k onomu
sem přece ten klaun
(královksý Šašek)
A úsměv ze smutku kresléný.
Že zdám se být zmatený?
Ničí mě každá vteřina
další jenž pošle mě dál
Ne dál do budoucna
ale od minulosti
která je to mé poslední
k čemuž vzhlížím
a vzpomínky…