Černá obloha a hvězdy naděje.


Říká se, že naděje umírá poslední.
U mě už však žádná není.
I přesto mě však jistá touha nutí
myslet jen a pouze na ni.

Nevím, proč tomu tak je
a proč při každém pohledu na ní,
či jen fotku její,
rozbuší se mi srdce
a pocity mění se v smutek.

Tragicky pak na prahu smrti stojím,
hlavu k nebesům mám a volám hvězdy.
Samotného Úrana /boha nebes/ prosím:
“Odpusť mi mé hříchy, a vrať naději”.


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *