Původně při volbě obrázku jsem měl téma jasné, ovšem když jsem to tak procházel, a nakonec, když můj pohled zaujal tento, jsem volbu změnil. Ovšem ne úplně. Chtěl jsem se rozepsat o tomco dělám, a celkově psát o Parkouru (freeruningu), však toto mi přišlo jako vhodnější téma a také pro mě příjenější, už jn z důvodů pocitů, které zde mohu ztvárnit.

A teď k věci. Strach. Každý už ho někdy zažil, ať už v jakékoliv podobě, a z různých důvodů. Ale zažil ho.
A jak ste se k němu postavili? Mě zabírá přemýšlení o strachu celkem dost času. Vždy uvažuju kde jít a co udělat abych hocítil, protože právě v něm vidím útěchu. Jak jsem již jednou psal na facebook status ”Milujuten pocit, když se procázím po zábradlí most a přemýšlím, jaké by to bylo spadnout”. Každý v tom viděl tu metaforu, ale jen menšina, která mě zná a ví čeho sem schopný věděli, že to myslím doslova. A ano, i s pohledu sportu. Každý se divý tomu kolik času, energie a všeho davám do tréninku.. A výsledek? Ano, jde mi to, ovšem mé uspokojení nepramení v tom co umím, co dělám.. Mé uskojení pramení ve strachu, pocit smrti. Jo, susta lidí si teď řekne ‘Magor’, ‘Blázen’ apod.. však já to tak nevdím. Nechci se zabít, chci se tomu pocit jen přiblížit. A jsem si tay plně vědom toho co dělám, nesnažím se jítdo úplného extrému, kde si nejsem jist. Ja praví jeden čověk, jehož jméno si už nepamatuju .Nejsme blázní, když v 10 metrové výšce skáčeme. Nejde o to si teď říct: Ano, ted jdu a skočím z baráku na barák. Ne, to je hloupost, to dělají jen jedinci, kteří tu už třeba mezi námi nejsou. Cesta za tímhle je dlouhá. Vše začíná na zemi. A když s jsem jist, je tu ta věta ”Když se mi to 100krát povede na zemi, proč ne nahoře?” jo, ano může být náhda, že jedna ruka půjde na před, že mi to poklouzne a sletím dolů, ovšem to je málo pravděpodobné. Al i když si to skočím 100x stále tam je ten strach, který mě uspokojí. A to je důvod všeho..