Po nerovnoměrné cestě
V prasklinách stěn
Skrze škvíry okenic
Vane vítr a prach
Cítíš také ten pach?
Z mrtvolné hniloby
Pod vyhaslou lucernou
Valí se těl hromady
Ticho přerušuje jen krákání vran
A toho větru skučení
Pohled je jen mučení
Však pohnout se nelze
Jako socha jsi spoutaný
Jediný a poslední
Možná by smrt byla tvým vysvobozením
Stále však s trochou nadějí
Čekat na východ slunce
Které tě zahřeje
Nebo spálí na popel
Abys nemusel stát se krmením
Pro červy
~