MMO.část4


Murgeit se natáhnul, aby dosáhl na nejvyšší poličku. Na svůj věk byl dost nízký a vypadal hrozně malý, ale byl za to vděčný. Během nejrůznějších bojů to přišlo více než dost.
“Takže ty teda mizíš?” zeptal se Daern, který zrovna vešel do místnosti.
“Ehm…” dostal ze sebe Murgeit a málem upustil malou skleněnou lahvičku plnou červené tekutiny. “Musím,” dostal ze sebe, když lahvičku bezpečně uchoval do nevelké kožené brašny.
“A to jsi se, neměl v plánu ani rozloučit?” zeptal se Daern svého přítele.
Murgeit se na něj otočil a podíval se mu do očí.
“Já ani nevím,” odpověděl po pravdě. “Už mně to posedávání tady nudí, tohle docela bodne, po dlouhé době nic nedělání.”
“Víš o tom, že po tobě půjdou Paladíni?” zeptal se ho Daern.
Murgeit zaťal pěst a ta vzplála.
“Jen ať si přijdou,” zasmál se.


“On opravdu odchází?” zeptala se vysoká bělohlavá žena Jese, jak oba pozorovali z věže, siluetu mizícího Murgeita.
“Ano,” odpověděl jí Jes a zahleděl se na nádhernou oblohu.
“Dneska bude horký den,” pronesl do ticha, když Murgeit zmizel za zdmi města.
“A co to s tím má společného?” zeptala se žena.
“Nic, ale dneska bude horký den,” usmál se Jes a otočil se na odchod.
Žena si pohladila břicho a naposled pohlédla do míst, kde naposled viděla Murgeita.
“Vrať se,” zašeptala do větru, i když věděla, že žádné s těchto slov se k Murgeitovi nedostane.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *