Záře posledného slunce
svět barev
les jenž padá
a já?

Krčím do neznáma

Sleduju tu krajinu bohatých barev
vím že se blíži počasí
jenž mi je milé

ted však zahleděný do těch světel
koukám se na nebe
když upadá slunce
za obzor
za hory které se zdají být
nekonečné

Po boku s ní a tak sám
po krajince se rozhlížím
nevidím
necítím
už jen myšlenka
už vím že to nění můj cíl

a v samotě pod stromem
zlatý a krásný
s červenou korunou
cítím se být poctěn
sdílet toto místo s ním

nebo on se mnou?