Víš, je toho spousty


víš
zase neusnu
nemohu
hlavu plnou myšlenek mám
trápí mě spousta věcí
až v tom zmatek mám
slzy mi přitom
z očí proudí
a já se už k polštáři tulím
osamocen v lůžku ležím
(s výhledem na měsíc)
a doufám
že v něm nejsem naposledy

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *