Sobotní večer mi v paměti zústal,
Sobotní večer druhý teď nastal.
Ten sobotní večer,
vše jsem Ti zamlčel…
Všechny ty flirty,
skrývaly city.
Pravda zastřena upřímností…
Nevědomost, stává se ctností…
Nevědomky zamiloval jsem se zas,
našeptává mi vnitřní hlas,
že jsi nejkrásnejší z krás,
Až po zádech běhá mráz.
Začalo mi to býti vše jasné,
mé city i myšlenky jednohlasně,
se shodly, že je mi s Tebou krásně,
však nevyjádřím Ti to z básně.
Ta PROKLATĚ POŽEHNANÁ noc,
mi udělala jasno – až moc.
A v očích Tvých jsem zřel,
že víš, co bych chtěl…
Že další volný den,
chci prožít s Tebou tento sen.
A ten krásný pocit,
Chci pořád v srdci nosit.