Mám místo očí prasklé žárovky
a místo srdce v plotě kůl,
který bolí
bolí mou zbloudilou samotou.
Proč to bolí?
Proč celý bolím?
Šedý byt je jako prázdná klec
z které uletěl krásný barevný pták
a stop pár zůstalo tiše uprostřed
stát.
Možná až zítra,
možná už dnes
vyblednou tváře v kalných zrcadlech
napospas dám
možná i tu svou.
Proč mě bolíš
proč, duše má?
Kdysi míval jsem radost,
i tys mě těšila
a teď jsi pryč,
snad s někým šťastná
A radost pláchla v dál
a srdce trochu tíží.
Místo v duze pluju si v šedých oblohách
– jsou jako prázdný mrtvý dům
A nenacházím už zřejmě cíl.
Proč mě bolí
bolí sto tisíc duší?
Oči vyhaslé a plné prasklých brýlí
Možná naděje se někde skrývá
jenže přes prasklé brýle já ji
nevidím.
Proč mě bolíš?