Murgeit šel vedle bělovlasé ženy a nedokázal z ní spustit oči.
“Co se na mně furt díváš?” zeptala se ho žena, když už takhle zahnuli potřetí.
“Nesmím?” zeptal se Murgeit a zastavil se.
Žena se zastavila a otočila se k Murgeitovi.
“A proč by jsi nesměl?!” zeptala se ho.
“Vyznělo to tak,” odpověděl jí Murgeit.
“Ty jseš ale idiot,” pronesla žena a otočila se. “Jdeme.”
Murgeit se zasmál a oba pokračovali dál.
“Co se na mně furt díváš?” zeptala se ho žena, když už takhle zahnuli potřetí.
“Nesmím?” zeptal se Murgeit a zastavil se.
Žena se zastavila a otočila se k Murgeitovi.
“A proč by jsi nesměl?!” zeptala se ho.
“Vyznělo to tak,” odpověděl jí Murgeit.
“Ty jseš ale idiot,” pronesla žena a otočila se. “Jdeme.”
Murgeit se zasmál a oba pokračovali dál.
…
“Kam vůbec jdeme?” zeptal se Murgeit, když už skoro hodinu procházeli městem.
“Ke starším,” odpověděla mu jednoduše žena.
Murgeit se zadíval do nebe, aniž by zastavil.
“Proč?” zeptal se po chvíli.
“Mám tě prostě přivést,” odpověděla suše žena.
“Jak vidím, jsi zase v náladě, co?” pokusil se o vtip Murgeit.
Žena se zastavila a otočila se k Murgeitovi.
“Jsme tady,” pronesla nečekaně a ukázala na honosný dům, vedle kterého právě stáli.
…
Murgeit seděl na malé dřevěné židli. Místnost, ve které právě čekal, byla malá a sloužila pouze na takové účely.
Velké dřevěné dveře se otevřeli a žena s rudými vlasy vešla a vyzvala Murgeita jemným mávnutím ruky, ať vstoupí dovnitř.
Murgeit vyskočil ze židle a prošel otevřenými dveřmi.
Nyní se nacházel ve velké místnosti, které dominovaly tři ohromné pulty, za nimiž seděli dvě stařeny a jeden starý muž.
“Vítej Mistře Ohně,” pronesl starý muž a ukázal na židli, která stála přímo naproti pultům.
“Postojím,” odvětil Murgeit.
Muž si Murgeita prohlédl z patra.
“Víte proč jste tady?” zeptala se žena sedící nalevo.
“Ne,” odpověděl.
“Vaše chování je nedůstojné, na vaši pozici,” odpověděla mu druhá žena.
Murgeit natáhl pravou ruku před sebe a ukázal na židli ukazováčkem.
“Bum,” pronesl Murgeit a židle vybouchla.
“O tomhle mluvíme Mistře Ohně,” pronesl muž přísně.
“Je mi jedno, jaké pravidla jste si vymysleli, já se jimi řídit nebudu,” odvětil a ruku dal zase dolů. “Porazil jsem bývalého mistra v duelu a jsem proto mistr nyní já.”
“Nikdo vám Mistře neříká, že nejste Mistr,” pronesla žena napravo. “Chceme s vámi probrat dvě věci.”
Murgeit se podíval na ženu.
“Jaké?” zeptal se.
“Chceme, aby jste se přestal stýkat s tou lidskou štět…” muž své slova ani nedořekl a těsně kolem hlavy mu proletěl ohnivý šíp.
“Řekněte to ještě jednou a neminu,” pronesl Murgeit a nechal oheň, který olizoval zdi za starší radou zmizet.
“Jak se opovažujete?” zařvala na něj žena nalevo.
“Co je ta druhá věc?” zeptal se Murgeit.
“Mise,” odpověděla mu žena napravo.
“Mise?” zeptal se Murgeit. “Pro většinu čarodějů je nyní nebezpečné vycházet mimo město, Paladini pořádají své lovy na nás jsou v tomhle dost dobří.”
“A proto chceme poslat vás,” probudil se z šoku muž.
“A o co přesně půjde?” zeptal se Murgeit.
“Kam vůbec jdeme?” zeptal se Murgeit, když už skoro hodinu procházeli městem.
“Ke starším,” odpověděla mu jednoduše žena.
Murgeit se zadíval do nebe, aniž by zastavil.
“Proč?” zeptal se po chvíli.
“Mám tě prostě přivést,” odpověděla suše žena.
“Jak vidím, jsi zase v náladě, co?” pokusil se o vtip Murgeit.
Žena se zastavila a otočila se k Murgeitovi.
“Jsme tady,” pronesla nečekaně a ukázala na honosný dům, vedle kterého právě stáli.
…
Murgeit seděl na malé dřevěné židli. Místnost, ve které právě čekal, byla malá a sloužila pouze na takové účely.
Velké dřevěné dveře se otevřeli a žena s rudými vlasy vešla a vyzvala Murgeita jemným mávnutím ruky, ať vstoupí dovnitř.
Murgeit vyskočil ze židle a prošel otevřenými dveřmi.
Nyní se nacházel ve velké místnosti, které dominovaly tři ohromné pulty, za nimiž seděli dvě stařeny a jeden starý muž.
“Vítej Mistře Ohně,” pronesl starý muž a ukázal na židli, která stála přímo naproti pultům.
“Postojím,” odvětil Murgeit.
Muž si Murgeita prohlédl z patra.
“Víte proč jste tady?” zeptala se žena sedící nalevo.
“Ne,” odpověděl.
“Vaše chování je nedůstojné, na vaši pozici,” odpověděla mu druhá žena.
Murgeit natáhl pravou ruku před sebe a ukázal na židli ukazováčkem.
“Bum,” pronesl Murgeit a židle vybouchla.
“O tomhle mluvíme Mistře Ohně,” pronesl muž přísně.
“Je mi jedno, jaké pravidla jste si vymysleli, já se jimi řídit nebudu,” odvětil a ruku dal zase dolů. “Porazil jsem bývalého mistra v duelu a jsem proto mistr nyní já.”
“Nikdo vám Mistře neříká, že nejste Mistr,” pronesla žena napravo. “Chceme s vámi probrat dvě věci.”
Murgeit se podíval na ženu.
“Jaké?” zeptal se.
“Chceme, aby jste se přestal stýkat s tou lidskou štět…” muž své slova ani nedořekl a těsně kolem hlavy mu proletěl ohnivý šíp.
“Řekněte to ještě jednou a neminu,” pronesl Murgeit a nechal oheň, který olizoval zdi za starší radou zmizet.
“Jak se opovažujete?” zařvala na něj žena nalevo.
“Co je ta druhá věc?” zeptal se Murgeit.
“Mise,” odpověděla mu žena napravo.
“Mise?” zeptal se Murgeit. “Pro většinu čarodějů je nyní nebezpečné vycházet mimo město, Paladini pořádají své lovy na nás jsou v tomhle dost dobří.”
“A proto chceme poslat vás,” probudil se z šoku muž.
“A o co přesně půjde?” zeptal se Murgeit.