Vlasy Tvé,
ten krásné noci plán,
jak být tichá a nádherná
až do konce, k rozednění
tak rozcházejí
a linou se Ti podél tváří,
pak na hrudi sejdou se,
tím ve mně všechno mění…
Ta Tvá noc, Ty, tvář
plná těch Tvých dvou hvězd, jež
(pohlédneš-li zboku)
žijou, smějou se jak perly,
v bezpečí mihalnic,
jak na stráži,
nosíku jemného
křivkou měsíční
…září, odzbrojují…
ve mžiku Tě zaklejí
a je jedno, zda to vůbec chtějí
možná někdo je zde,
kdo ví
jak to ty Tvé oči dělají
někdo, kdo to ví!
Co Tvé rty? Cítíš ten dotek?
Dotek ůžasu i zvědavosti?
Určitě jsou léčivé,
užiju je na ty své…
“smím?”