V stínu temném, kde smutek v srdci mém spí,
Noční můry tajemně se k mým snům sklání.
Šepoty tmy zní jak vzdálený nářek,
V očích hvězd se mísí
s lunárním světlem
její temný dech.

Stopy smutku v tichu tance tkají,
Připoutané k srdci, jak řetězy, těžké a kladné.
Noční můry jak stín na duši klidu,
Proplétají se jako kouzla
v nočním nebi
mého nitra.

V bezmocném spánku, kde sny krvácí,
Obrazy temných krajů se vynořují, jak v mlze.
Řeka slz plyne krajinou duše mé,
Ač hledám světlo,
najdu jenom stíny
mého srdce.

Smutek, jako déšť, do nitra mého padá,
Zaplétá se do vlasů nočních přízraků.
Ve stínu, kde slzy jsou zapomenuty,
Noční můry rostou, jako stromy
v tajemném lese
mého bytí.

Ve vřavě nekonečného ticha noci,
Nenacházím sílu, abych znovu povstal.

Volám.

Avšak bez odpovědi.