Chci Tě chvilku
víc než zlobit.
Jak divou zvěř
s prudkostí skolit.
Ještě dnes,
v měsíčním světlu
ruce i nohy
k posteli
Ti sepnu.
Ovážu oči tričkem,
abys ani víčkem
neprokoukla,
kdo Tě hladí,
plácá a zlobí.
Vůni peřin
ucítíš zblízka,
nenechám Tě vstát,
můžeš jen vřískat.
Budu Tě mučit
a
nechám Tě dále skučet
s prosbou na rtech
a nepopsatelnou touhou,
kterou provází každý Tvůj vzdych.
Blaho tobě oddálím.
A že šílíš?
No právě.
Správně.
To já vím.
Rozvážu ti oči.
Ty na mě spočiň.
A vzájemně se koukejme
do svých tváří,
než se naše těla spáří
Ale počkej si ještě…
…chci si užívat Tvou bezmoc..
