Aby bylo jasno, jde o slohovou práci, psáno pro kamarádku… 🙂

Ahoj tati,

už je to dávno, kdy jsem Ti naposledy psala. Pokud si vzpomínám, tak ještě jako malá z tábora nebo k narozeninám. V té době mi nejspíš nevadilo, že neodepisuješ. Postupem času si to ale uvědomuji.

Vzpomínám si, jak jsem za Tebou jako malá jezdila každý rok na Vánoce. Vždycky jsme pak spolu zdobili tu palmu, která ti roste před domem. Pamatuji si, že jsme místo baněk na ní věšeli mořské mušle a místo zlatých řetězů jsme dokola ni motaly různobarevné bavlny. A nezapomenu na vrchol palmy, který zdobila ta překrásná panenka, kterou jsi mi dal k pátým narozeninám.

Včera to byly již třetí Vánoce, které jsem trávila bez tebe. A dnes jako pokaždé sedím na posteli s krabičkou “vzpomínek” a prohlížím si fotky, na kterých jsme nejen mi dva, ale i tví známí. Opakuji si všechna jejich jména, abych, kdybych se k tobě zase někdy dostala, na ně nezapomněla. Pozastavila jsme se nad fotkou, kde sedím na Trixie a pevně jí držím za hřívu. Zajímalo by mě, jakpak se má a zda má stále problém přeskočit tu vodní jámu, nebo už jí to Elizabeth naučila.

Přidávám ti k tomu dopisu také tuto kresbu, kterou jsem pro tebe ve škole nakreslila. Snad se ti bude líbit. No jo, už zmiňuji školy a představuji si, jak se mi tam za pár dní nebude chtít. Tolik učení, které mě čeká…

Už budu končit. Maminka chce pomoc na zahradě, tak jdu za ní. Snad dopis dorazí v pořádku a ty třeba tentokrát odepíšeš.

Mám tě ráda,

Bludička