Každý den když slunce zapadá
vzpomínám
jaká to s tebou byla paráda
svět byl o něco barevnější než je teď
vlastně teď, černobílých ulic je tu změť
a já, uprostřed všech
jen já a můj stín
který zabírá tvé místo
a mě je to tak strašně líto
a tak si povídám jen s ním
o tom jak každý den a noc sním
jak tě získat zpátky, co udělat musím
není to lehké a tak teď v komnatách ležím
v rohu toho všeho
Chci sebrat odvahu, být silný
změnit ty trable v dobrý zítřek
ale jak, když cokoli udělám – je to zas špatně
a nebo neudělám nic a děje se to zase
stesk, který nemá konce
stesk po tobě
po tvojí lásce