Nebyl by ani jeden den
Kdy bych si na tebe lásko nevzpomněl
V hlavě své stále obraz tvých očí mám
A úsměv, jenž štěstím oplývá
V hloubi svého srdce mám neutišitelné prázdno
Ptám se hvězd proč se nám to zase stalo
Ze střepů vzpomínek sbírám poslední naději
Neboť s vědomím že tu nejsi se už víckrát neusměji
Proklínám sám sebe za to
Že ti znovu neřeknu zlato
Kdybych to jen kdysi udělal jinak
Budu se za to na věky sžírat
Kdybych nalezl znamení
Které by mi řeklo
Kdy a zda-li ještě vůbec někdy
A pokud si to náhodou sama čteš
Tak se prosím usměj
Neboť já stále
Miluji tě