Murgeit nedokázal usnout. Ležel v posteli a vedle něj ležela bělovlasá žena, která ho večer doprovodila k radě. Normálně by Murgeit usnul v jejím objetí, jako každý večer, ale dnes to bylo jiné. Dnes měl v hlavě příliš věcí, které potřeboval velmi dobře promyslet. Žena vedle něj se otočila od Murgeita a dál spala v klidu. Murgeit si jí prohlédl a vstal. Potřeboval na čerstvý vzduch.

…
Seděl před malým domkem, ve kterém spala bělovlasá žena a pozoroval hvězdy na nebi.
“Taky nemůžeš spát?” zeptal se ho známý hlas.
“Přemýšlím,” odpověděl Murgeit. “A co ty, že nespíš, Jesi?”
Jas, mohutný holohlavý čaroděj země se posadil vedle něj.
“Vždyť víš, že já nespím,” odpověděl mu Jes. “A nad čím přemýšlíš?”
“Rada starších mně chce poslat pro jednu věc,” odvětil mu Murgeit.
“Meč?” zeptal se Jes.
“Jo, meč,” potvrdil mu. “Zvědové zjistili, kde by se mohl nacházet.”
“A proč teda přemýšlíš? Tvůj meč patří k tobě, měl by jsi si pro něj jít,” řekl mu Jes.
“A co ona?” řekl Murgeit a ukázal na dům za sebou.
Jes se zasmál a plácl Murgeita po zádech.
“Pokud muž takhle uvažuje o ženě, měl by si jí vzít,” pronesl Jes.
“To nám rada nedovolí,” odvětil Murgeit.
“Proč myslíš?” zeptal se Jes.
“Řekli mi, že vztah s ní mám ukončit, jinak ho ukončí oni.”
“Ou, to je zlé,” Jes se poškrábal na bradě. “Můžu ti jako přítel slíbit to, že pokud se pro ten meč vydáš, nic se jí nestane.”
Murgeit se podíval na Jese.
“Tohle by jsi vážně udělal?” zeptal se Murgeit.
“Jsme přátele už dlouho, a oba vás znám dlouho,” odpověděl mu Jes. “Vy dva k sobě patříte.”
Murgeit zaťal pěst a po chvíli stisk povolil. V ruce držel rubín o velikosti svojí dlaně.
“Vem si to,” řekl Murgeit. “Až se vrátím, tak si ho od tebe vezmu.”
“Obojí bude v bezpečí,” odpověděl mu Jes a rubín si vzal. “To ti přísahám.”