Byl horký den a na zpoceného Murgeit dopadaly žhnoucí sluneční paprsky. I když bylo neskutečné horko a malé děti seděli ve stínech, sledujíc cvičícího Murgeita, Murgeit na sobě neměl ani kapku potu.
Po další kombinaci úderů dřevěným mečem do kusu dřeva se Murgeit konečně zastavil. Tohle ho nebavilo, trénink už nebyl tak efektivní, potřeboval…
“Nazdárek,” vyrušil ho z přemýšlení známý hlas.
Murgeit z otočky hodil po zdroji hlasu meč.
“Tohle jsem přesně potřeboval, Daerne,” usmál se na přítele, který přesně chytil letící meč.
Daern si prohlédl dřevěný meč v ruce a pak se podíval na Murgeita, jak si sundává vršek svého oděvu.
“První krev prohrává?” zeptal se Daern a rychlým švihem odhodil i svůj vršek oděvu.
“Čistý duel, vše je povoleno?” zeptal se jako odpověď Murgeit.
Daern jen přikývl.

Murgeit bez zaváhání vyrazil a švihl po Daernovi dřevěným mečem. Daern však úder čekal a tak lehce odskočil dozadu a ráně se vyhnul. Murgeit znovu a znovu útočil. Konečně se na jeho těle objevil pot, konečně se v jeho obličeji objevil úsměv, jaký dlouho nikdo neviděl, úsměv bojujícího válečníka. Daern se bránil, dokud si oba nevšimli, že jsou dávno z cvičiště venku a bojují u kovárny, kde na ně nevěřícně koukal Jes. Oba se zastavily, oba byly unavení, ale ani jeden se nehodlal vzdávat.
“Vy dva se nikdy nezměníte,” pronesl Jes a stále nevěřícně oba sledoval, když se znovu pustily do sebe. Tentokrát, už neútočil jen Murgeit, ale i Daern. Na souboj byl úchvatný pohled, oba přátelé uměli ovládat meče na úrovní velmistrů a díky tomu všechny údery a odrazy splývaly do jednoho nádherného tance. Murgeit odskočil od Daerna a zastavil se. Oba stáli ve velké aréně.
“Jak?” zeptal se Daern a zhluboka dýchal.
“V zápalu boje,” odpověděl mu Murgeit a napřímil se. “Myslím, že remíza, ne?”
“Ne,” odpověděl mu Daern a v ruce si nechal z vlastního potu vytvořit kouli vody, kterou chrstl po Murgeitovi. Ten se pokusil jí odrazit mečem, ale místo toho se mu jen rozprskla v obličeji.
“Sakra,” zakašlal Murgeit a stěží uhnul Daernově meči. Murgeitovo otupění po dvou úhybech odeznělo a souboj, znovu pokračoval. Znovu se roztančila podívaná po celém městě.
“Jste jako malé děti, víte o tom?” vyrušil jejich souboj pro oba známý hlas.
Murgeit i Daern se podívaly nad sebe a spatřily mladou ženu s býlími vlasy, sedící na zdi, okolo které oba bojovali.
“A je po srandě,” pronesl Daern a začal s mečem ve vzduchu kroužit.
Murgeit pustil meč na zem a otočil se na Daerna.
“Porazím tě holýma rukama,” pronesl.
Žena seskočila ze zdi a doskočila přímo mezi Murgeita a Daerna.
“Myslím, že už toho bylo dost, ne?” zeptala se obou a otočila se na Murgeita. “Prosím, nech toho už.”
Murgeit zvedl meč ze země.
“Odneseš ho na cvičiště?” zeptal se Murgeit Daerna.
“Jasně, mám to po cestě,” odpověděl mu Daern.