Tahle čarodějka umí obojí, možná daleko víc, ale tohle jsem poznal na první pohled. Okouzlit prostého človíčka dovede dokonala, její kouzlo jí daroval sám mistr nad mistry obávám se vyslovit jeho jméno určitě by poslal zlou kletbu a nebo bych oslepl a nikdy bych nemohl spatřit to krásné stvoření, které vstoupilo do mého srdce bez zaklepání.Konečně jsem poznal co je spojení nebeské krásy a pekelného čarodějnictví, obojí se snoubí v jedné osobě,v ní. Neznám její minulost ani budoucnost, ale přítomnost je dokonalá, dokonalá ve všem co k ženě patří.

Doufám , že si nikdy nebude přát znát co přijde, budoucnost je jen vystřelený šíp minulosti, přítomnost je jen pouhý paprsek světla na tvé krásné tváři, čarodějko. Kdo žije minulostí je stár, kdo žije budoucností je snílek a čarodějky žijí celým universem. Je to velká odpovědnost zodpovídat za celý kosmos, skláním se před ní v pokoře a nicotnosti. Kdybych věděl jak rozervat pouta jejího kouzla a osvobodit svoje srdce ze žhavého objetí dávno zapomenutého citu, mám strach, že není takové síly, která dovede ukout klec na moji duši plnou neznámé krásy. I nejzkušenější exorcista by to nedokázal, není to ďábel, ale ďábelský cit co mě naplňuje, rozehrává andělský sonet bez kterého bych nechtěl žít, ale ani umřít neboť to všechno nelze bez tebe, krásná čarodějko.

Pověstné mávnutí motýlích křídel spustí mohutnou bouři, která ničí vše.Tvůj pohled vyvolal bouři v mém srdci, tvůj dotek vyvolal bouři v mém těle, co ještě dovedeš čarodějko. Nemám strach, že tvá bouře mě zničí, jsem Fénix, který vstane z popela jen aby uviděl tvoji krásu. Mám strach, že mě převezou přes řeku, řeku zapomnění a nikdy má vzpomínka nezabloudí k tobě. Jsi démon či anděl, zní to jako otřepané klišé, pravdivé klišé. Démon a anděl, protipól v jednom stvoření, čeho je víc,čeho je míň, rozdílné bytosti svázané v jednom těle v jedné duši v jednom srdci. Láska a nenávist, dobro a zlo,pravda a lež, nebe a peklo, co si dovedu pod tím představit,tebe krásná čarodějko. Kolik staletí čekal svět na tebe, na tvoji krásu na tvoje čáry, nevím komu bych poděkoval, že jsem tě mohl spatřit, poznat, dotknout se tě, jsi skutečná, nejsi jen sen, nejkrásnější sen, vím že nejsi, jsi tu a nikdo to nezmění. Čaruješ a pomáháš, pomáháš a čaruješ, a to s láskou, nepatříš nikomu , patříš všem, všem kdo o ni stojí a kdo si ji zaslouží. Netroufám si věřit , že by se to někdy změnilo, ale kdyby ano už teď závidím tomu komu bude patřit její srdce, duše a tělo, závidím tomu kdo se jí bude dotýkat a šeptat slůvka lásky, závidím tomu kdo sní bude uléhat a kdo sní bude vstávat. Budu šťastný,když ona bude šťastná, budu smutný když ona bude smutná, budu plakat když ona bude plakat, ona moje krásná čarodějka.