Otevřu oči a vize, jenž se mi promítala v hlavě, zmizela v prach. Vstanu a kráčím dál.
Zebou mě nohy. Bez bot, i ponožek… Kráčím dál po holé zemi. Mokré zemi, jejíž chlad mě štípe do nohou.
Cítím slabý chlad už po celém těle, který se stále zvětšuje. S každou další kapkou, jenž dopadá na mé tělo, sílí.A vůbec mi nevadí, že jen krátké tričko na sobě mám. I tak v chůzi nepřestávam.
A má tvář, po které stékají slzy, rychle dolů. A nikdo by to ani netušil, skrz ten déšť, který mi je z tváře maže.
Pomalu to nezvládám. V chůzi zpomaluji. K zemi padám a už vidím své odřená kolena. Hlavu v dlaních svírám.
Bezmoc, jenž nikdy neskončí. I tak z posledních sil vstanu abych další krok udělal.
Krok poslední. Po kterém následuje pád. Přímo k zemi. A oči už zavřené v další vizi, jenž mě ničí.