Uprostřed tmy se rozsvítilo světlo, jenž ozářilo kruh uprostřed stanu. Krom pár míčku na zemi nebylo nikde nic. Byly slyšet kroky, mířící k světlu. Objevila se tam postava muže v kostkovaném obleku. Měl bílou tvář, na které vyplýval velký červený nos, a úsměv, který se táhl od ucha k uchu. Přišel k míčkům a sklonil se pro ně k zemi. Když znovu vstal, rozhlédl se kolem. Nikoho neviděl a tak začal pomalu žonglovat. Po chvíli uslyšel nějaký zvuk. Zastavil a otočil se dokola, že snad uvidí jeho původ. Však neviděl nic víc, než tmu. S myšlenkou, že se mu to jen zdálo se otočil nazpět a pokračoval. Najednou to slyšel znovu, avšak z jiné strany. Tentokrát mu to už nedalo a šel se za zvukem podívat. Došel až do hlediště, kde však nikdo nebyl. Nebo si to aspoň myslel. Po chvíli už se chtěl vrátit, když najednou ten zvuk, zvuk kroků, slyšel zas. Ohlédl se a uviděl, že tam stojí postava. Krásná dívka, schovaná ve stínu, nenápadně sledovala muže, jak jí pozoruje a jde pomalým krokem k ní. Měla krásné hnědé vlasy, které svou barvou ladili s barvou jejich očí a na sobě měla černé šaty zakončené krajkamy, které splývaly s tmou kolem. Když k ní došel, naklonil se a pohlédl jí do očí. Dívka zvedla svůj sklopený zrak a pohled mu opětovala. Skoro náhle se dívka k muži přiblížila a obdarovala jej polibkem. Poté se narovnala, otočila se a pod plachtou stanu odešla ven. Muž jí následoval. Však sotva vyšel ze stanu ven, nikde jí neviděl. Ztratila se a už mu zůstala jen v mysli vzpomínka na ten její krásný pohled. A na polibek, jenž mu dala.. Už nikdy nezapomene na tu sladkou chuť jejích rtů.