v duši tíže kovadliny
jenž pod srdcem
je vklíněna
matka ztrácí
svoje syny
naposled obejmout je
nesměla
bezmoc trhá nitro
na kusy
a v mysl
rozpíná se prázdnota
radost
smutek zadusí
v poslední kapce
života
ze svící
teď soustrast kane
stejně z očí
kanou slzy
v srdci krutou bolest
máme
jen ptáme se proč
proč
tak brzy