má milovaná, tobě patří tato báseň
nechť se její slova, změní v naší vášeň
tvé krásné oči, hluboké jako tůně
září štěstím, jako listy v koruně
kde ptáci zpívají nadšením
zpěvem svým nadzemním
rty v letmém úsměvu se šklebící
mému polibku vždy patřící
svou něhu dávají najevo
snad jim nebude nic utajeno
vlasy dlouhé a barevné
bývají rovné i střapaté
v hřívu lvice se změní
během našeho divokého běsnění
tvé líce rudě žhnou
po celé ploše tou touhou
polibky být zlíbané
hravě jsou přijímané
prsa jako dva pahorky stojí
v mírně chvějícím se postoji
kdy prsty mé tě po břiše hladí
toužící do tebe vstoupit, jako hadi.