Zima…

“Blíží se vánoce, jupí!”.. i tyto věty můžeme slýchat od malých dětí. Padají vločky, okenice se ukrývají do ledových pavučin. Všude je bílo, a záře, jenž sníh vydává, pomalu oslepuje všechny kolem, a nE jen oči kolemjdoucích, to jejich mysl, která se pomalu topí v jiných myšlenkách. Ty snad nemusím psát, každý ví, co se mu honí hlavou, tedy pokud nemyslí jen na to, až bude doma v teple, u krbu či topení se ohřívat. Ale i to je krása Zimy. Mnozí z nás zimu rádi nemají, už jen proto, že na sebe obléct tuny věcí, aby ty procházky venku zvládli. Já osobně zimu miluji, doslova zbožňuji. Není nic krásného než pohled na bílou peřinu, která zakrývá vše okolo, včetně vysokých stromů, které ještě víc nabývají na kráse, když ztvárňují obrácené rampouchy. Jsem jeden z těch teplokrevných otužilců, sic možná si nejsem jist, zda bych zvládl zaplavat si třeba ve Vltavě spolu s ostatními, ale i to mám v budoucnu v plánu, ale není problém pro mě se vysléct a polonahý skočit do sněhu. Lehký štipot po celé kůži, po kterém následuje husina. Och, jak blahostný pocit, a jak jsem už psal. Když vím, že poté následuje posezení u krbu, no není nikdo, kdo by mě přesvědčil o opaku.